Romain Rolland (1866-1944) byl francouzský spisovatel, dramatik a hudební historik, který byl známý svými pacifistickými protiválečnými názory. Získal ocenění nejvyšší a to Nobelovu cenu za literaturu za rok 1915. Napsal opravdu mnoho knih, z nichž většina patří do pokladnice světové literatury, například Jan Kryštof, Petr a Lucie, Cesta do hlubin nitra
Mezi jeden z nejznámějších titulů je román Dobrý člověk ještě žije.
Hlavním hrdinou je šikovný řemeslník řezbář Colas Breugnon, který si navzdory ranám osudu dokáže uchovat svůj optimismus a smysl pro humor. Děj se odehrává za vlády Ludvíka XIII. Colas měl ženu, čtyři syny, dceru a vnoučata. Práci měl rád, byl společenský, užíval života, když to šlo. Ovšem i špatným událostem v životě dokázal čelit s optimismem a smyslem pro humor, když jeho město například obléhali vojáci nebo když město bylo nakaženo morem, na který zemřela dokonce i jeho manželka. I Colas sám měl smůlu, vypálili mu dům a on byl nucený žít u své dcery. Nechtěl však být na obtíž, chtěl žít o samotě a ve vlastním. Protože neměl dost peněz na řemeslníky, stavěl dům sám, bohužel si po pádu z lešení těžce poranil nohu a skončil na nějaký čas na lůžku. V jednom roce ztratil ženu, dům i peníze. Přesto se z toho nezhroutil a dokázal si udržet radostného ducha a vnímal sám sebe jako bohatého člověka, protože mu zůstaly krásné vzpomínky.
Jedná se o trochu opomíjený román, což je nepochybně škoda, protože kromě hlubokého příběhu, který by mohl být nepochybně velmi inspirující i pro naše životy, kniha je psaná velmi bohatým květnatým jazykem a tak si milovníci krásné literatury opravdu přijdou na své. V knize najdeme také celou řadu aforismů jako například: „Každé soužení v sobě ubiješ, když dobře pojíš, dobře popiješ.“ Nebo „Jak známo soudnictví je umění nazvat za peníze černým to, co je bílé.“