Cestovatelé by se dali rozdělit do několika skupin. Jednou skupinou jsou ti, kteří se rádi vydávají vstříc nejen novým zážitkům, ale také nebezpečí. Jejich putování bývá spojené s nějakým adrenalinovým sportem. Některé takové odvážlivce přitahují výšky, a proto se vydávají do hor, aby pokořili vybranou skálu.
§ Do hor se vydává každý rok spousta lidí, ale ne všichni se ve zdraví vrátí domů.
§ Někdy člověk prostě přecení své síly a někdy zasáhne krutá náhoda.
Každý horolezec by se měl připravit na to, že čím výš se dostane, tím nižší bude atmosférický tlak.
– Jedním z projevů těla bude zhoršené dýchání.
– Projevem okolní krajiny bude stále větší zima.
Zkušení horolezci uvádějí, že se teplota každých sto metrů sníží o téměř jeden stupeň celsia. Pokud by se vydal do čtyřtisícové výšky, byl by rozdíl v teplotě více než třicet stupňů celsia. A to už je určitě hodně znát. Pokud se na horách stane nějaká nečekaná situace a našeho cestovatele potká nehoda, jeho tělo se přepne do úsporného režimu. Bude především šetřit kyslíkem, a proto bude zásobovat pouze nejdůležitější orgány. K těm patří mozek a srdce. I z tohoto důvodu mají horští turisté i horolezci omrzliny končetin.
Ti nejodvážnější míří do Mariánského příkopu
Jiným odvážlivcem, který se snaží mnohdy překonat lidské možnosti, je potápěč. A nemám na mysli jen takové povrchové šnorchlováni. I když (z mého úhlu pohledu) i k němu je potřeba velká odvaha. Někteří extrémní potápěči se vydávají do nejhlubšího místa na naší planetě. Tím je Mariánský příkop. Nachází se v Tichém oceánu a jeho hloubka je přes jedenáct kilometrů. I tady mohou pěkně potrápit změny tlaku. Na dně příkopu je tlak až tisíckrát vyšší nežli nad hladinou. Proto se nemůže potopit na jeden zátah, ale klesat po etapách. Stejně tak se i vynořuje. Při příliš rychlém vynoření by mohlo jít o život.