Když jsem si s kamarádkou domluvila, že pojedeme do divadla, tak jsem byla v sedmém nebi, protože moje kamarádka většinou do žádného divadla nechtěla chodit, že prý to není její styl a že ji to moc nebaví. Víte, moje kamarádka byla spíše taková barová, kde moc ráda popíjela alkohol. Ale je to vůbec taky ještě kultura? A kamarádka vůbec neuznávala žádnou kulturu. Ani jsem nevěděla proč. Že by lenost? Potom, kdy jsem se zeptala kamarádky, že si to najednou rozmyslela, že se mnou půjde do kina, tak mi řekla, že si našla přítele. Ale vůbec jsem nechápala, jsou kulturu s tím má společného její přítel?
To on je herec nebo milovník kultury? A kamarádka mi potom řekla, že právě on je dobrovolný divadelní herec, asi jako komik nebo co. Že její přítel hraje občas taky nějaké to divadlo anebo různé hry v divadle. Tak už mě v tom bylo samozřejmě jasno. Myslím si, že kdyby se kamarádka nenašla přítele, který hraje občas v divadle, tak vůbec se mnou do žádnou divadla nejde. Ani nevím, jestli jí mám poděkovat anebo být naštvaná, protože je takové docela divné, že se mnou někam jde jenom kvůli tomu, že jí to přinese nějaké plus. Protože jsem se taky později dozvěděla, že v tom divadle, kam jdeme, tak tam taky hraně její přítel.
Taková náhoda! A byla jsem trošičku naštvaná, protože ona vlastně spíše vyhověla svému příteli, kterého zná dva měsíce než mě, kterou zná více jak deset let. Jenomže s tím už nic nenadělám. Musela jsem se s tím smířit, i když jsem nechtěla. A mě to je už ale jedno. Kultura je prostě moje zábava a myslím si, že když kamarádka třeba bude chodit častěji za kulturou, a to hlavně do divadla do kina, tak jí taky kultura bude více bavit a zjistí, že kultura je to člověka opravdu zdravá a že mu taky dodává nadhled v životě. A taky jsem si docela oblíbila retro filmy.